|
Už déle jak patnáct
let fungující kapela R.E.T. se za dobu
své existence ocitla v mnoha složitých situacích (tragická smrt
vlastního zvukaře Daniela Korbuta, krach předchozího vydavatelství
apod.). Jenže beskydští horalé platí za tvrdé chasníky, kteří
problémy řeší a nevymlouvají se na všechno ostatní. A jelikož
podobnou náturou oplývají rovněž třinečtí náladotvůrci, je
nabíledni, že skupinu nepotkal osud většiny severomoravských
talentů, kteří začátkem devadesátých let minulého století začali
odkrývat a opěvovat krásy doom metalové melancholie. R.E.T. nadále pokračují, přičemž končit
rozhodně nemíní. Kapela se sice nikdy netlačila do centra dění a
spíše se pořád pohybuje na metalové periférii, nicméně vzácná
vyrovnanost jejich pěti opusů si cestu do vyšších pater jistojistě
zaslouží. O dojmy z aktuálního alba „The
Dark At The End Of The Tunnel“ se přišel podělit bubeník
souboru, Jiří Szotkowski… |
|
Novinka „The Dark At The End Of The Tunnel“
navazuje na desku „In Love With Blood“.
Pořád se držíte svého čitelného „R.E.T. stylu“, ale tentokrát se dá
tvrdit, že jste ukázali vaši druhou tvář (vycházející ovšem ze
stejných kořenů…). Album nepůsobí tak komplexně, písně jsou
„jednodušší“, přístupnější, ale na druhou stranu přibyla údernost,
dravost a rychlost…
Pokud bych to měl vyjádřit obecně, můžu říct, že nová deska
je volným pokračováním desky „In Love With
Blood“. Je to normální vývoj kapely. Taky skladby jsme
vytvářeli dle obvyklých postupů, které se nám osvědčily už při
přípravě předchozích alb. Na tom jsme nehodlali nic měnit.
Samozřejmě, že silný důraz jsme opětovně kladli na emocionální
složku. V písních se velmi silně odráží touha dostat se za hranice
pozemského světa, ve kterém dnes převažují odcizení, pokrytectví a
podobné nesmyslnosti. Ne nadarmo v bookletu tvrdíme, že se
považujeme za „ztracené duše“. Stačí jen otevřít oči a podívat se
kolem sebe…
Ačkoliv jsou písně pojaté velmi různorodě, celistvost a
soudržnost alba je stoprocentně zaručena…
Chtěli jsme, aby to jako celek mělo hlavu a patu, takže jsme
mezi skladby umístili i jiné motivy. Celistvost alba je tím pádem
stoprocentně zaručena, protože dané zvukové elementy celou fošnu
vkusně zahušťují. Ostatně podobný postup jsme zvolili i u minulého
alba…
Mnozí kritikové vám předhazují tvrzení, že album
„In Memories“ už nikdy nepřekonáte a že jste de facto za
zenitem. Jak se s podobnými reakcemi vyrovnáváte? Motivují vás tyto
polemiky, případně nesvazuje vás to příliš? A mimochodem,
neovlivnily vás zmíněné názory při skládání aktuálního alba?
Očividně jste totiž zanevřeli na členité a rozsáhlé kompozice, čímž
jste v podstatě zabránili srovnání se starší tvorbou…
Vůbec nejde o to, zdali desku „In
Memories“ překonáme či nikoliv. Momentálně děláme
skladby, které chceme a které se nám líbí a záleží pouze na nás,
jestli se vrátíme nebo nevrátíme k monumentálním kompozicím. Reakce,
že desku „In Memories“
nepředčíme, nás nijak nefrustrují. Žádné špatné pocity z kritizování
nemáme. Vždyť se přece vždy jedná o subjektivní názor jednotlivce,
který se nemusí shodovat s valnou většinou posluchačů.
Proč jste se po jednoalbové pauze vrátili k ženskému zpěvu?
Podle jakých kritérií jste novou zpěvačku vybírali? Hrála pro
angažování Zuzany Ferfecké skutečnost, že její hlas evokuje Táňu,
která zpívala na „In Memories“?
Již v roce 1998 jsme vystupovali se zpěvačkami Kateřinou a
Zuzkou. V současnosti spolupracujeme pouze se Zuzanou Ferfeckou,
přičemž v letech 2000 – 2003 šlo spíše o takový nepracovní vztah. No
a letos začátkem roku jsme spolupráci naplno obnovili. Hlasová
podoba s Táňou je opravdu náhodná, protože v roce 1998 byl její hlas
podstatně jiný.
Z instrumentálních příspěvků vyniká „Ghost
Of Misery“, která by mohla aspirovat na vaši hymnu, protože
její atmosféra přesně vystihuje název kapely. Reakce. Extáze. Trans.
Další skladbu „System Of Salvation“
zase provází motiv, který nápadně připomíná jistou pasáž z písně „Time Of Joy“ („In Memories“)…
Souhlasím, že nálada zmíněné instrumentálky může dané stavy
připomínat. Ve chvíli, kdy skladba vznikala, jsme si tento názor
nepřipouštěli, ale dnes vidíme, že by jsme
„Ghost Of Misery“ klidně mohli za naši hymnu považovat.
Co se týká songu „System Of Salvation“,
tak si jistou podobnost mezi oběma skladbami uvědomujeme, ale nějak
jsme to neřešili a došlo nám to až po nahrání celé desky.
V rámci multimediální složky CD obsahuje videoklip k písní
„Eternal Enemy“. Mohl by jsi o něm pohovořit trochu více…?
Měli jsme připravené tři motivy tohoto videoklipu. Nicméně
jeden námět jsme už použili při točení našeho prvního videoklipu,
který by se časem mohl objevit na kabelové televizi Óčko. Ten jsme
připravovali asi šest měsíců před klipem „Eternal
Enemy“. Na „Eternal Enemy“
jsme nakonec vybrali verzi, která se odehrává v krásném prostředí
zasněžených Beskyd. V tamní malebné přírodě jsme natočili asi třicet
hodin materiálu, z kterého se potom sestavil klip. Při samotné
realizaci to ovšem nebyla žádná sranda. Ze začátku nám chybělo
kvalitní technické vybavení, což jsme však záhy vyřešili. Nejhorší
ale byl mráz, který v těch dnech dosahoval místy minus dvanácti
stupňů celsia. A považ, že taková kosa nás doprovázela po celou dobu
natáčení.
Vnímáš jako plus či jako minus skutečnost, že na scéně
působíte už poměrně dlouho? Pozoruješ např., že se mění situace
v kapele? Ať už k lepšímu či horšímu… Všiml sis, že mnoho skupin
z vašich počátků už dnes neexistuje?
Určitě dochází k různým situacím, které jsou buď minusové
nebo plusové. V kapele však udržujeme přátelské vztahy a na základě
toho se odvíjí veškeré další aktivity. Tímto se snažíme zajistit si
určitou úctu mezi sebou, což je asi základní předpoklad k tomu, aby
vše fungovalo tak, jak má. I z toho důvodu jsme byli schopni
existovat poměrně dlouho, přičemž se domnívám, že právě ta vzájemná
úcta mezi jednotlivci ostatním kapelám scházela. A proto už dnes
nehrají. Pokud chcete zvládnout delší období bez viditelných krizí,
musíte chápat toho druhého jako bytost a ne jako pracovní nástroj.
Skoro jako v manželském vztahu…
Na „Noci plné hvězd“ Yarri na kapelu prozradil, že patříte
k fanouškům třineckých hokejbalistů. Proč zrovna inklinujete k hokejbalu?
Tady došlo k menšímu nedorozumění. Vůbec nepatříme
k fanouškům hokejbalu. Byla to jenom obchodní dohoda, která stála
dvě velké kořalky a tři piva, když se v průběhu našeho vystoupení
zmíníme o hokejbalistech. |