Metal Hammer

R.E.T.
In Memories

(TAGA RECORDS)

  Mi doomoví miláčkové mají album! Co s ním? Protekčně ho prosazovat nehodlám, to se příčí mé povaze, ovšem podobné nekalé činy R.E.T. ani nepotřebují. Vždyť jsem vám už zhruba před rokem říkal, že v zemi České raší nejlepší pochmurná formace pod sluncem! Ze všeho nejvíc mě zaujalo, že Reaction Ecstasy Trance neztratili svůj ojedinělý cit pro spojení temné a těžkopádné hudby s podmanivými melodiemi. Jsem hluboce přesvědčen, že si kapela získá sympatie mnohých posluchačů právě díky svému širokému rozhledu a také nadhledu. Poslední dobou totiž doom nabral poměrně sterilní kurz. Většina skupin vsadila na stejné prvky a zákonitě vznikl dojem, že se vývoj v této sféře pozastavil. Nehleďme však za hranice údajně kultivovanějších západních krajů. Kdesi v zapomenutém koutě severních Čech totiž dýchá nejlepší odrůda a naděje tohoto nejsmutnějšího stylu. In Memories je album plné svéráznosti, žalu i doufání. Samotné skladby svou stavbou sice prozrazují nadbytek pesimismu v hlavách jejich tvůrců, ovšem porovnáme-li finále jednotlivých písní s jejich úvodem, lze postřehnout také záblesky optimizmu. A právě ty mi vždycky chyběly v produkci velikánů jako třeba Anathema nebo My Dying Bridge. Nic proti uvedeným spolkům, jenomže R.E.T. oplývá daleko bohatšími náměty a smysluplnějším potenciálem. Stejně jako na demu Depression (vyšlo i na CD) je vokál budován ze tří rozdílných projevů. Z běžného (a přece nápaditého) murmuru, vysokého mužského sopránu (!?) a přirozeně i z libozvučného ženského hlásku. Všechny skladby překypují rozmanitými náladami, v nichž nechybí cosi tajuplného a nevysvětlitelného... Cosi, co člověka podněcuje se zamýšlet nad svým bytím. Co jsem v životě udělal? Jak žiji? Jde o jakýsi odkaz všem lidem, aby nepromrhali nejdražší dar přírody - svůj život! A aby měl tento odkaz ještě větší účinek, uvedli R.E.T. na obalu svého veledíla jména několika již zesnulých osobností hudebního života. Nevěřili byste vlastním očím, kolik jich od roku 1969 dodnes zemřelo! A nyní drobná kritika. Se vším jsem nesmírně spokojen, ne však s úseky, v nichž dominuje akustická kytara. Náměty pro tento nástroj jsou zjevně důkladně promyšleny, nicméně kvalita jejich podání pokulhává. Byl bych však chorobný puntičkář, kdyby kvůli této maličkosti mělo doplatit celé album. Ne, ne, ani ve snu mě nenapadne poskvrnit toto celkově vynikající dílo. Přiznám se, jsem na sebe normálně hrdý a pyšný, že mě svého času napadlo R.E.T. označit za nejlepší doomové seskupení. Aspoň jednou jsem měl pravdu! Ha-ha! Recenze nemá čtenáře navádět, aby si dané album koupil nebo nekoupil. Její podstata spočívá v jeho přiblížení. Kašlu na etiku! Ber prachy a upaluj si do obchodu tento opus koupit! No ták, běž!