R.E.T. – The Dark at the End of the Tunnel CD – 2004 - Crystal Productions

recenze z fobiazine.net

 

Zhruba 2 roky po návratové desce In Love With Blood vyrukovali třinečtí R.E.T. s novinkou. Ale kdo by čekal skladby dlouhé jako název alba, ten je tentokrát na omylu. Na ploše necelých 35 minut se nachází na RETy neuvěřitelných 9 kompozic.

Úvod obstarává krátké klávesové intro, škoda, že necitlivě ukončené – useknuté. Druhá skladba ještě dává hodně vzpomenout na doby minulé, smutný pomalý doom s klávesami a kromě úvodního žalozpěvu s převážně hrubým vokálem. Od trojky jsou R.E.T. k nepoznání. Ghost of Misery začíná klávesovým partem jak z nějaké symfonie, pak nastupují bicí podbarvené nebeskými vokály plynule přecházejícími v rozjuchanou jízdu kytar a kláves. Ve 4. songu se objevuje mužský dvojhlas – plačtivý s hrubým a hlavní slovo mají kytary, které kouzlí pěkné melodie a promakaná sóla. Nejzajímavější věc, která se na cédéčku nachází, má číslo 5. Velký prostor dostává hostující zpěvačka, se kterou se spravedlivě střídá čistým hlasem pějící zpěvák. Slova jsou mimořádně v latině a atmosféra skladby připomíná dávnou minulost. I další songy jsou hodně zajímavé a rozhodně nenudí. V System of Salvation zaujme třeba ozvěna části refrénu, v instrumentálce Blackening ponurá nálada. Předposlední Eternal Enemy, podle mě jako stvořená pro živou prezentaci, je spíše v rychlejším tempu. Opět se ke slovu dostává žena a několika polohami muž. Konec obstarává další klávesové dílko. Mužský vokál je na celé nahrávce hodně rozmanitý a obsahuje mnoho poloh čistých i „nečistých", proti minulé desce citelný pokrok. Ženský vokál s polohou moc neexperimentuje, ale na druhou stranu je kvalitní a citlivě zakomponovaný do atmosféry písniček.Zatím jsem zmiňoval hlavně zpěvy, takže co ostatní nástroje?

Kytary a  klávesy se půl na půl dělí o prostor na nahrávce. Zatímco klávesy často připomenou vážnou hudbu či kostelní varhany, kytary obstarávají party na pomezí doom / heavy / speed metalu či časté vybrnkávačky. Rytmika se možná tváří trochu nenápadně, ale v pravý čas o sobě dává vědět; basa hlavně v pomalejších pasážích, bicí zase znějí co chvíli jinak.

Zvukově je deska velmi dobrá (minimálně o stupeň lepší než ta předloňská) a to byla spáchána v (pro mě) úplně neznámém studiu G. M. v Třinci; mastering proběhl v nedalekém Polsku.

Texty (kromě jediného) jsou v angličtině, ale díky překladům v bookletu jim rozumím také já. Nejsem si ale jistý, jestli je úplně dobře chápu, ale snad na sebe navazují a popisují příběh o konci pozemského života a jeho pokračování někde jinde.

Nakonec jsem si nechal obal, na který přesně padne přísloví „V jednoduchosti je krása“. Místo fotek hudebníků jsou znázorněny jejich duše s krátkou identifikací, na druhé straně rozkládacího bookletu pouze texty. Chybí info o autorech hudby a textů, takže autorství asi bude kolektivní. Kolektiv tvoří: Zbycho Maly – bass, Daniel Matuszny a Roman Kufa – guit, Miroslav Holub – keys, Jiri Szotkowski – drums a Yarin Kai Querry – voc. Na pomoc si přizvali slavici Zuzanu Ferfeckou Brezňákovou a chraptila Michala Rozsku.

Na CD je navíc umístěn videoklip ke skladbě Eternal Enemy (běžel i v Madhousu) a já musím před touhle cháskou smeknout. Výborné album prosté slabin.

Johan

26.8.2004

www.fobiazine.net